Atlanta. Smradlavé město bez charakteru.

Atlanta. Smradlavé město bez charakteru.

Konečně jsme si našly víkend na výlet do Atlanty. Chtěly jsme tam ještě v létě. Nebo prostě, když ještě není zima. Beru si na to dokonce den volna, protože volný víkend jsem si už v září vybrala.

Plán je odjíždět kolem půl sedmé v pátek večer. Vyrážíme před osmou. Zůstáváme u couchsurfera Alexe z Hondurasu. A tak mu píšu, že místo plánovaných 11 večer, tam budeme nejdřív o půlnoci. A pak mi dochází, že se ještě posunuje čas. Takže tam budeme až v 1 v noci. Přijíždíme v půl druhé. Jsme KO.

Alex jde do města s námi. V plánu toho moc nemáme. Chceme na brunch do mrakodrapu, do coca-cola světa a udělat si pěknou fotku z Jackson Street mostu, jelikož je to asi nejfotogeničtější místo Atlanty.

Ráno musíme do Starbucks. Anastesia je na Starbucks závislá. A tak už naučila mě i Csenge (čti čanga) chodit na kafčo. Kafe pijeme v olympijském parku, který je přímo v centru Atlanty. Jediné, co nás mrzí je, že nemáme deku a nemůžeme si na tu trávu jen tak lehnout a ležet tam celý den. Proto jsme ale do Atlanty nepřijely.

Po chvíli se zvedáme a jdeme na snídaňo-oběd do mrakodrapu. Restaurace Sun Dial je v 72. patře mrakodrapu a vidíte z něj na celou Atlantu. Nahoru vás vyveze prosklený výtah a vy si tak můžete užít výhled, který se kolem vás otevírá. Objednáváme si burger s hranolkama. Není mi moc dobře, ale přičítám to zprvu kafi bez snídaně. Dávám 5 kousnutí a dál nemůžu. Super levný burger v mracích vracím zpátky kuchyni.

Po chvíli sjíždíme zpátky na zem. Ve výtahu mi je ještě víc blivno. Aha! Mrakodrapy já nerada! Po asi půl hodince na zemi už mi je zase hej. Jen mám prázdný žaludek i prázdnou peněženku.

Do coca-cola světa jdu jen sama s Anastesiou. Csenge odmítá platit 20 dolarů za vstup. A tak zůstává s Alexem. Během té doby se dozvídá, proč je v Americe. Vyrůstal mezi gangy a jakmile byl starší, měl na výběr. Buď se přidá k gengu a nebo ho zabijí, protože kdo není s nima, je proti nim. A tak opustil rodnou zem a vydal se do USA. Ach, tyhle příběhy. Vzpomínám si na Hamoudeha v Amsterdamu. Syrského uprchlíka, který mi vyprávěl jeho cestu do Evropy a proč utekl před válkou a odmítl bojovat. Zlatá Evropa.

V coca-cole trávíme dobré 2 hodiny. V podstatě celý koncept je postavený na tom, že to, co dělá z coca coly, právě coca colu není jen skvělá receptura, ale právě my, kteří si ji pouštíme do každodenních životů. Úvodní video rozbrečí polovinu návštěvníků. V tajném sejfu, kde je ukrytá tajná receptura, se samozřejmě dozvídáme, že je to tajné a můžeme tápat dál.

Zajímavý údaj je, že Candler koupil tajnou recepturu za 2 300 dolarů. Po několika letech prodal celou společnost za 25 milionů dolarů. Asi investice století.

Důvodem, proč jsme do tohoto světa šly, byla cola zdarma. A ne jen ledajaká. Mají tu nápoje coca-cola z celého světa. A tak zkoušíme fantu s příchutí kiwi, jablka, exotic. Spoustu jiných nápojů, jejichž jména ani neznáme (Sunfill, Bibo, Stoney,…). Už po prvních 5 minutách máme absolutní sugar shock. Dáváme si pauzu a míříme do 4D kina, kde nám promítají v podstatě pohádku o coca-cole. Hlavní hrdina mi připomíná Michala z kouzelné školky.

Vracíme se pro další dávku cukru a pak do obchodu s coca-cola merchandise. Trička, hrnky, trenky, hračky,… vše totálně předražené. Procházíme obchodem, nic nekupujem.

Vyrážímě pěšky k poslední zastávce – Jackson Street bridge (na úvodní fotce). Potkáváme spoustu smradlavých lidí. Všude to tady vlastně smrdí. Ulice jsou strašně špinavé. No hnus velebnosti. Rádi odjíždíme z centra a vydáváme se na večerní hike na stone mountain. Potkáváme tam Daniela. Couchsurfera z Venezuely, kterého jsem už potkala v Nashvillu. Vydáváme se na půl hodinou štreku do kopce. Výhled na Atlantu je parádní. A sestup za západu slunce romantika.

Navštěvujeme mezinárodní obchod, kupujeme pár evropských potravin (mnam!), jíme večeři a vydáváme se do klubu. Samozřejmě latinského klubu. Daniel mě učí sambu, bachatu a ještě jeden tanec, o kterém jsem v životě neslyšela. Holky po chvíli utíkají do auta, protože se jim latinská hudba nelíbí. Jsme ale domluvené, že tu budeme do 12:30 a pak jedeme spát. Jsme na nohou od rána a že to byl dlouhý den!

Spíme všechny tři na 1,5 lůžku. Jsme na to zvyklý z mý postele. Poctivě se střídáme, kdo spí uprostřed.

Poslední den máme na plánu už jen Mystic Falls, respektivě město Convington (místo, kde se natáčel seriál Vampire Diaries) a lom, kde se natáčelo Stranger Things.

Měli bychom čas i na něco dalšího, ale Atlanta se nám nezalíbila a tak odjíždíme už v 1 odpoledne zpět do Nashvillu. Jsou to 4 hodiny cesty. Domů přijíždíme kolem 6. večer. Clayton má narozky a zrovna přijíždím včas na dort. Píšu kámošům Charliemu (US) a Ronovi (AUS), jestli nejdem večer na pivo. A tak vyrážíme do baru. Doma jsem kolem půlnoci. Mrtvá lehám do postele. Ráno začínám už v 7 a čeká mě 10 hodinová šichta. Ajajaj!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Instagram