Den nezávislosti. 42 stupňů ve stínu. A já si myslela, že mám ráda teplo.

Den nezávislosti. 42 stupňů ve stínu. A já si myslela, že mám ráda teplo.

Je to tu. Největší americký svátek. Den nezávislosti!

V týdnu přijíždí táta, a tak mám i celý 4th July volno. Venku je naprosto šílený vedro. Panuje už celý týden. Krásných 108°F (42°C). Je prostě takový vedro, že ani naše slepice nesnášejí vajce. A já chci sice chytit pořádnou barvu, ale na sluníčku to víc jak 15 minut prostě nejde. A když se ostříkám hadicí, tak ani neuschnu, protože z toho jak jste mokrý jdete rovnou do toho jak jste pořádně spocený. Blé. Hnus, já vím.

Jenže já mám sraz s kámošem Dannym až v 5. Nakonec se rozhoduji, že vybalím kufry a tašky z dovolený. Někdo to udělat musí a Rachel to rozhodně nebude. V 5 přijíždím do nahrávacího studia. Danny je producent a zrovna nahrávají nový singl „Annie“. A tak tam s nimi trávím dobrou hodinku. Jejich studio Invisible Heroes Production House je přímo v baráku, kde i bydlí. 2 Kolumbijci a jeden Maďar si otevřeli business v Americe a zatím jim to šlape! Ikdyž chlapci by možná mohli trochu poklidit.

V 6 večer 40 stupňů stále převládá. Opouštíme od nápadu jet rovnou do centra a jedeme k vodě. Osvěžení se nekoná. Voda v jezeře je jako kafe.

V 9:30 začíná ohňostroj. Půl hodinovou show si nenecháme ujít, i když to znamená jít do centra, kde bude asi miliarda lidí. Nakonecse rozhodneme jít pěšky. Je to tak 45 minut, ale při představě parkingu a následné dopravy po ohňostroji, je to nejlepší volba. Přicházíme přesně na čas! Show je absolutně přehnaná, ale krásná zároveň. Domů se dostávám asi hodinu a půl po skončení ohňostroje. Rodinka ještě stále není doma. Jak já jsem ráda, že jsme šli pěšky a nejeli tím autem!

O víkendu chci jet do hor do Chattanoogy. Dokonce si zajišťuju ubytovaní přes couchsurfing u Luka. Jenže nakonec to ruším. Za prvý jsem se nechalav pátek obarvit na růžovo, což stálo až moc peněz. Za druhý ještě nemám jízdenky (a řidičák furt taky ne). Za třetí mi zrovna napsala au pair z Německa, že přijíždí do města a jestli se nechci sejít. A Rachel s Toddem chtějí jít v neděli večer ven, takže bych po příjezdu hned makala.

V pátek je tedy náhradní plán. Jdu pařit s Rachel. Táta hlídá děti, ženský jsou na tahu. Domů přijíždíme lehce po 2. ranní. Obě dosti opité. V sobotu mám meeting s Němkou Clarou. Naštěstí až po obědě a tak se z toho mejdanu můžu trochu vyspat. Celý den brouzdáme po městě. Claře je jen 20 a tak večer do klubu nemůžeme. Jenže zjišťujeme, že můžeme na koncert! Sam Smith dnes hraje! Absolutně nechápeme, ale sehnali jsme lístky skoro do první řady. A 150 dolarů! (psala jsem, že už mám zaracha na zbytek prázdnin). Koncert je naprosto skvělej. Bylo to sice trochu dražší. Ale co se dá dělat. A Clara byla na jeho koncertě dvakrát za poslední týden. No co?

V neděli zjišťuji, že tu mám couchsurfery z Atlanty. A tak se scházím i s nimi. A kdo s nimi není? Luke! Ten Luke z Chattanoogy u kterýho jsem měla bydlet. No náhoda jako?! Chystám se za nimi do Atlanty na konci prázdnin, tak už aspoň vím, ke komu jedu. Jedna holčina z party je i Češka a tak mám konečně možnost po nějaké době zašprechtit po česky. I když většinu doby na sebe mluvíme anglicky, aby i ostatní rozuměli. Je prostě divný mluvit česky.

Díky nim sem našla bar, kde je pivo za 3 dolary, tak už aspoň vím, kam za levným chlastem. Příští pátek jdeme na koncert Keshy a pak na party, tak se to bude hodit! Zaracha mám až od dalšího týdne tedy.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Instagram