Konečně zpátky v teple. Doma je doma.

Konečně zpátky v teple. Doma je doma.

Po dlouhých 2,5 týdnech se vracíme zpátky do Nashvillu. Už nás čeká poslední část cesty. Děcka obdivuju. Během 7h cesty zastavujeme pouze jednou na přibližně 30 minut. Jinak poctivě koukají na pohádky (díky 21. století!) a nebo spí.

Domu přijíždíme v 5 odpoledne a čekají na nás prarodiče s večeří a se slovy: „Máme pro vás překvápko!“ Doma je naklizeno, částečně nově vymalováno a schody jsou nově natřené. Ptám se jich, jestli se ty 2 týdny nudili a neměli co dělat. Na to děda odchází vyházet věci z auta a vyluxovat ho. No nestěžuju si!

Večer v 11!!! nám přiváží potraviny. Celou dovolenou Rachel mluví o Quinoa. Tluče to do Todda s tím, že ho ty jeho burgery zabijou. A že když nechce salát, tak quiona je ideální. Nevím, kdy k tomu došlo, ale aktuálně máme polovinu ledničky narvanou právě tou Quinoou. Podotýkám, že Todd zůstal u Ontaria a my jsme sami zpět v Nashvillu. Já to nejím a děcka mi to shodí ze stolu.

Clayton má tento týden Ninja Warrior Camp. Ten kluk pomalu nekouká na nic jinýho a tak je nadšenej. Jen ho mrzí, že ho nevidíme, když vybíhá na zeď, dělá triky na trampolíně apod. Zítra pro něj do gymu musím dřív, protože jsem mu slíbila, že se podívám, co se naučil.

Eloise je samozřejmě zase oříšek. V pondělí měla mini ninja camp. Polovinu doby mi strávila zavěšená na noze. Když se už odhodlala něco zkusit, bylo to díky malýmu Emmettovi, který šel otestovat terén za ní. Vzpomínám si na Rakousko a práci instruktora lyžování. Ha! Ted je zabavená, musím rychle zdrhnout. Jenže. To znamená vzít Emmetta sebou. Ten na kemp přihlášen ve svých 2 letech není. Takže vezmu prcka do ruky. Spustí se řev. Eloise ho slyší = nás vidí odcházet. Začínáme od znova. A od znova. A ještě jednou…

Nakonec ho utáhnu na skittles. Mám je doma. A je logický, že když nás Eloise uvidí odcházet, tak nám je sní. Takže musíme být potichu a vyplížit se ven.

Když pro ní po obědě jedu, zase nechce domů. Dnes pro změnu nechtěla do školy. Pak nechtěla ze školy. Kolotoč je zpátky!

Tenhle článek vlastně píšu jen kvůli tomu, že mám už půl hodiny hlídat děti, ale děti doma nejsou. Volá Rachel. Že zapomněla kolik je hodin a jestli ji můžu potkat na půli cesty s druhým autem a jen se rychle vyměníme a já dovezu děti domů. Na svojí schůzku má jen tak hodinu zpoždění. Zmatky, všude zmatky!

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Instagram