Město rockenrollu, město jazzu, město lidských práv: Memphis

Město rockenrollu, město jazzu, město lidských práv: Memphis

Mural „I am free“ Memphis – 2nd and Mill street

Zjišťuji, že se mi tu ten čas pomalu, ale jistě krátí. A tak nezbývá nic jiného, než plánovat výlety tak, abych vše stihla. Další zastávkou byl Memphis. Asi nejzmatenější město, co znám.

Na jednu stranu leží v Tennessee. Na druhou stranu leží v Arkansasu a snad i Missouri. Díky Elvisovi je to město rockenrollu, ale celé město tančí ve stylu jazz a blues. Středem města probíhá tramvajová linka, jako bychom byli někde v Evropě. O kousek dál je pyramida. Louvre? Gíza? Ne. Obchodní centrum. Really?!

Je to město, s vysokou kriminalitou. Je to ale také město, které se pyšní jedním z nejlepších muzeí lidských práv. Nejspíše proto, že zde byl zastřelen Martin Luther King.

Vyrážíme v sobotu kolem poledne. Dřív nemůžeme, protože mám děti. Rachel jde v pátek večer na rande a já jí říkám, ať se ráno vrátí klidně až třeba v 9. Že je to v pohodě. Konečně našla někoho, s kým jí je fajn. Tak pokud bude ona v pohodě, tak budu já v pohodě. Logický žeo.

Anastesia přichází v pátek večer. Musím říct, že tohohle si cením úplně nejvíc. Zní to naprosto normálně, ale mít možnost mít kámošky doma přes noc i když de facto pracuju, je naprosto skvělý. Zvláště, když mám děti 2-3 večery v týdnu. Rachel mi navíc poslala jako poděkování vyšší výplatu. Díky!

Vyrážíme na cestu. Řídím. Je to cca 3 hodiny v autě. DJ Anastesia prochází všema žánrama a naše žvatlání snad všema topicama. Po cestě bookujeme hostel, protože couchsurfing jsme nenašly. Bummer! Ale aspoň máme i snídani v ceně. A bydlíme v Arkansasu, tak si můžeme odškrnout další stát.

První jedeme ke Gracelandu. Vstupenky si nekupujeme. Nějakých 40 doláčků za to, abych viděla místo, kde bydlel Elvis nemám. A tak jen čučíme přes plot. Pokud tam jedete, můžete zaparkovat zadarmo na jedné z ulic okolí. Oficiální parking vás zkásne o dalších 10 dolárků.

Je zima. Mrzne. Zatímco kalifornii sužují požáry, mě asi zesouží ta zima. Zimní oblečení sem si nepřivezla a tak děkuji rodičům, kteří mi poslali aspoň zimní čapku. První večer sedíme v jazzovém baru na Beale street. Klub vypadá jako ten z amerických filmů z 60., 70. let. Hraje nám kapela se slepým zpěvákem s hlasem, který se přesně do tohoto typu klubu hodí. Sedíme tam snad 3 hodiny. Anastesia si objednává pivča se svojí zalaminovanou falešnou ID. Já se furt divím, že tenhle cár zalaminovanýho papíru prochází.

Na hostelu si vaříme jídlo. Nemám rychlovarku. Jen mikrovlnku a kávovar. Kávovar nám ohřívá teplou vodu. Mikrovlnka ohřívá zbytek. Když házíme do mikrovlnky omáčku, začne to jiskřit. Kurva. Uvnitř toho kartonu s omáčkou byl alufolie. No požár jsme nezaložily. Mikrovlnka funguje. Jen je lehce očmoudlá. Nikomu nic neříkáme. Ráno odjíždíme. Zatím nás zpětně nezkásli.

Jsme v Arkansasu. A protože si chceme tenhle stát odškrtnout, jedeme do nedalekého parku. Dneska už nemrzne. Uf. V parku nikde nikdo. Proč by taky jo. Všude jsou mokřady. Uprostřed jezero. Projíždíme autem, rychlostí asi 20km za hodinu, aby odskakující kamínky náhodou neponičily auto. Zastavujeme u mola a chvíli se sluníme. Pak je čas jet zpátky do Memphisu.

V plánu toho již moc nemáme. Jediné, co chceme je objet je pár pomalovaných zdí. V memphisu toho zase o moc víc k vidění není. A je zima na to jen sedět u řeky. Doma v Nashvillu jsme už v 5 odpoledne. Hned mířím do jednoho baru, kde na mě čekají couchsurfeři. Daniel z Atlanty se rozhodl přijet na otočku za náma. Na otočku! Jsou to jen 4 hodiny cesty. Asi nás má fakt rád! Dáváme rychlé pivko a je na čase, aby jel zase domů.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Instagram