Mokrý týden za námi a pokakaný týden před námi

Mokrý týden za námi a pokakaný týden před námi

Burgess Falls s Elin a Anastesiou

Člověk si říká, jak vám napíše, že byl celý poslední týden skvělý. Konečně jsem si našla evropský kamarády. A ono se to posere.

Zašla jsem na au pair meeting. A tak znám díky tomu víc aupairs než jen ty 3, se kterými se pravidelně scházíme. Dokonce zjišťuju, že Elin ze Švédska bydlí 15 minut CHŮZE ode mě. A ještě k tomu má přibližně stejný starý děti jako já. Jo a odjíždí 2 týdny přede mnou, takže tu spolu máme v podstatě celý rok.

Děti už se znají a doufám, že u sebe navzájem strávíme hodně zimních dnů. Děti si budou hrát a my budeme pít čaj. Nechte mi tu krásnou utopickou myšlenku. Já stejně vím, že to tak reálně nebude. Každopádně předtím než se můžeme navzájem navštívit si musí rodiče zavolat. Nejde jen tak jít k někomu domů. Jsme v Americe a zbraně tu mají všichni. A tak je potřeba zjistit situaci. Mají doma zbraně? Jestli ano, jsou zajištěné? Jak? Mohou se k nim děti nějak dostat? apod…

O víkendu jsme jely spolu na vodopády. Stále nemám řidičák a tak je Elin můj řidič. Na cestě ke Cummins Waterfalls zjišťujeme, že jsou zavřený, protože pršelo. A jelikož amíci jsou hloupoučtí a šli by se do rozbouřené vody koupat (utopit se), musí je prostě celé zavřít. Aspoň máme možnost pomazlit se s Rosie.

🐍🐍🐍 #rosie

Příspěvek sdílený Veronika Schleider (@veruschl),

Pokračujeme tedy na Burgess Falls, které jsou asi půl hodinky cesty. Voda je rozbouřená a i zde u břehu řeky stojí týpek, který nás upozorňuje, že do tý vody nemáme lízt. Že je to rozbouřený a za chvíli tam jsou ty vodopády… Selský rozum?!

Do vody nelezeme. Teda aspoň ne tam, kde je proud. U vodopádů zůstáváme pouze na vrcholu. Dole je to zavřené. Myslíme si, že už pár měsíců. Na vrcholu vodopádu sedí dva týpci.  Na straně, kde stojíme není proud a tak sundáváme botky a jdeme se s nimi seznámit. Vstávají a podávají nám ruku, abychom se nebály a došly až k nim. Valí se v takovém „bazénku“ a sledují, jak slunce mizí za stromy. Romantika.

Kluci (Todd a Zachary) vidí o kousek níž láhev Sprite. Chtějí pro to lízt. Že to tam nepatří a nevypadá to dobře. S tím souhlasím, ale lízt tam? Všechno je mokrý a vody není málo. Říkám jim, že jim pohřebáky volat nebudu a po chvíli odcházíme. Jestli to přežili, nevíme. Ve zprávách nic nebylo.

Tenhle týden mám děti během 2 dnů už tak 30 hodin. Jasně, nemůžu pracovat dýl jak 10 hodin denně a 45 hodin v týdnu. Lépe řečeno, nemůže mi být řečeno, že mám tolik pracovat. Ale můžu se nabídnout, když chci. Stejně tak mi nemůžou platit za toto dobrovolničení, ale můžou mi dát extra bonus k výplatě kdykoliv, protože je stanovená pouze minimální hodnota. No domyslete si to… Rachel je právník a tyhle zákony má v malíku. A mě dolar navíc vůbec nevadí.

Pondělí zvládáme na jedničku. Děcka poslouchají. Trávíme většinu času venku a když je čas jít domů, neprotestují. Všichni spí před 9 hodinou. Jenže úterý!

Začínáme skvěle. Rachel odjíždí s Eloise i Claytonem k zubaři už v půl 8 ráno. Clayton má potom příměstský tábor a Eloise školu. A tak jsem až do 12 jen s prckem. Jdeme na procházku do parku, na jógu, do knihovny. Většinu času mlčíme. A když už se Emmetta na něco ptám, tak je překvapen a neví co mluvit. Už chvíli přemýšlím nad tím, že si s děckama tolik nepovídám. Aspoň ne tolik jako s děckama v Rakousku. A to jsem tam musela mluvit německy a trávila s nimi mnohem míň času. Oni neumí konverzovat. A  tak tu mám další cíl tohoto roku!

Ve 12 vyzvedáváme Claytona a protože Emmett se rozhodl, že už spát nebude, beru je do parku.

Clayton nestíhá doběhnout na záchod, teda do toitoiky. Mě by se tam taky nechtělo, ale jiná možnost nebyla. Náhradní oblečení máme (uf!). Pomáhám mu se omýt. Chudák se zvládl počůrat i po… Ještě, že Emmett stále používá plínky venku a já mám u sebe navlhčený ubrousky. Když je čas jet pro Eloise, Emmett se posere pro změnu. Do plínky. Jenže plínka to jaksi nezvládá a Emmett to má na zádech, na autosedačce, já to mám na tričku, … Katastrofa. Náhradní oblečení pro něj ani pro sebe nemám.

Uklízíme jak to jde. Jedeme pro Eloise. Připadám si jako nejhorší chůva. Emmett má bráchovo tričko, žádný kalhoty, ani boty. Clayton je taky bez bot. Já mám posraný tričko, a ať sem se mohla snažit sebevíc, navlhčenýma ubrouskama uděláte hodně, ale z posranýho trika se nevyvlíknete. No měli jste vidět ty pohledy. Takhle rychle jsme ještě nikdy nepřijeli a neodjeli.

Doma házíme vše do pračky. Děcka mají sváču a protože toho mám plný kecky, chci je vzít na zmrzku. Do toho přijíždí Rachel a že jde s náma. Nevím, co se jim to děje, ale vždy když je máma doma, chovají se jako zvířata. A tak jste měli vidět naší procházku. Clayton má zakázaný kolo na několik týdnů. Emmett hází zmrzlinu na zem a vzteká se. Eloise jako jediná poslouchá (díkybohu!). Já s nima na tu zmrzlinu už nejdu.

Rachel naštěstí odchází zase pryč. Máme pohodu a zase nám to šlape. Večer spí všichni už v 8:15! To je můj rekord. Jediným mínusem je, že nám došlo pivo. Musím nám to s Rachel hodit na grocery list!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Instagram