Skáču dolů, nohy nestíhají, tělo běží napřed. Ležím na zemi #SedrenaJakMalejParchant

Skáču dolů, nohy nestíhají, tělo běží napřed. Ležím na zemi #SedrenaJakMalejParchant

 

Přijela nová au pair Karin. Shodou okolností je v rodině, ve které vypomáhá babička mých dětí. A tak jsem trošku tlačená na to, abych se s ní setkala. Protože je tu nová, nikoho nezná… Znáte jak babičky dokážou být a to tohle vlastně není ani moje babka, ale je to to samý.

No viděli jsme se na chvíli o víkendu a že spolu v týdnu půjdeme do bazénu.

Jenže není pro mě auto. Můj telefon je starej tak, že se vám ještě vejde do kapsy od kalhot a nezlomí se, takže appky jako lyft a uber nepobírá. Fakt mi musí Rachel pořídit nový!

No je to 8kiláčků. MHD tu v podstatě neexistuje. Karin ještě nemůže řídit. Beru longboard s tím, že za cca hoďku až hoďku a půl tam dojedu. Dojíždím k bazénu a zjišťuju, že je to jen pro členy klubu (na webu mají, že je to veřejný). Jako, že se táhnu 8 kiláků v 35 °C zbytečně? 

Zadní vrátka jsou odemčená a tak se vkrádáme dovnitř. Po chvíli k nám přichází manažerka, s tím, že jsme se asi nezapsali a co tam děláme. Děláme hloupý cizince a omlouváme se. Nechává nás u bazénu, že tam dnes není moc lidí a že teda ok. Pak běží zamknout vrátka.

Po bazénu mě čeká cesta domů…

Karin mi nabízí, že mi zavolá Ubera domů, jenže když jsem to dojela sem, tak to přeci dojedu i domů. A 10 dolarů je 10 dolarů. A já mám ještě 2,5 hoďky předtím, než mám začít pracovat. A domů je to navíc daleko víc z kopce, takže to bude rychlejší.

Po prvních cca 3 kilometrech přichází super úsek. Na pohled cesta lehce z kopce. Tak akorát pro longboard. Jedu dolů a přibrzdím si. Jedu trochu rychleji a zase si přibrzdím. Stále zkouším jet rychleji a rychleji. Najednou si uvědomuju, že jedu tak rychle, že si už nepřibrzdím. Kolečka se nestíhají točit, protože můj board je z amazonu za pár doláčů a celý začíná být dost nestabilní.

Takže situace: Jedu rychle jako hovado a nemám jak zastavit. Za cca 300 m je hlavní silnice, kde jezdí spousta aut a celou cestu k ní je to z kopce, takže musím vymyslet, jak zastavit. Skočit do trávy nepřipadá v úvahu. Je tam příkop. Zatočit od vedlejší ulice mě napadá pozdě. Ikdyž kdoví, jestli by ten board v týhle rychlosti zatáčku zvládl.

Tak jo. Seskočím z toho prostě. Mám mizivou šanci, že se nenatáhnu. A aspoň to bude lehce koordinovanej pád. Skáču dolů, nohy nestíhají, tělo běží napřed. Ležím na zemi. Longboard v nedohlednu. To bolelo.

Sbírám se. Nacházím longboard. Čeká mě ještě 5 kiláčků domů. Krvácí mi koleno, bok a loket.   Mám sedřenou dlaň a po chvílí mé bílé triko mění barvu. Lidi na mě musí koukat jako na idiota. No nedivím se jim.

Po cestě volám Toddovi (hostdad), jestli doma jako nemáme dezinfekci, že sem měla lehkou nehodu. Říká mi, že to neví. Jestli neví, tak to znamená, že ji v tom našem bordelu stejně nenajdeme. Hledám nejbližší lékárnu. A teď si mě představte. Longboard v ruce. Koleno od krve. Ruka od krve. Loket od krve. Tričko je celý zakrvácený. A já si to štráduju k části „první pomoc“. Kupuju dezinfekci a pár náplastí. Tenhle trip mě právě stál 20 doláčů. Hlavně, že jsem chtěla ušetřit na tom Uberu.

Přijíždím domů a jde se dezinfikovat. Stříkám si to první na sedřenou dlaň a pláču, jak to štípe. Jdu za Toddem. Na loket mi to prostě musí nastříkat on. Já na to vůli nemám. Zavírám oči. Potichu brečím. Kurva, že já si nepamatuju, který to ty dezinfekce neštípou.

Malej Emmet se mě neustále ptá, proč jsem spadla a co se mi stalo. Chlapče neptej se mě furt! Na to zjišťuju, že mám odřenej i nárt. A to sem měla tenisky (jo jsou na vyhození). Stejně jako moje roztržený ponožky.

První dvě noci se budím skoro s každým pohybem. Teď po týdnu už pohoda. Longboard zůstává už týden ležet na verandě. Asi potřebuju ještě další týden pauzu! Ty široký a pěkný ulice tu začínají být na škodu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Instagram