Život jako aupair aneb první 2 měsíce v Nashvillu

Život jako aupair aneb první 2 měsíce v Nashvillu

Pedestrian bridge in Nashville

Nikdy bych si nemyslela, že sáhnu po možnosti být au pair. Utírat dětem zadky, přebalovat posraný pleny a poslouchat řev a pískot, protože no reason. Ale pravdou je, že bych svojí rodinku za nic nevyměnila.

Starám se o 3 prcky. Nejmladšímu Emmettovi jsou 2 roky. To je můj oblíbenec. Ikdyž si poslední dobou oblíbil házet všechno ze stolu nebo rozlévat mléko uprostřed kuchyně. No co, říkám si, že je to prostě fáze a vyroste z ní.

Eloise jsou 3 roky. Nic moc nejí a ráda se vzteká. Ale pomalu začíná chápat, že ji klidně půl hodiny nechám řvát a budu ji ignorovat do doby, než mi v klidu řekne, co potřebuje. Trénink z Rakouska, kde jsem učila lyžovat i 10 řvoucích dětí se vyplatil.

Claytonovi bude za chvíli 7. Většinu času je ve škole nebo na kempech. Někdy ale trávíme celý den spolu. Rozhodně potřebuje svojí volnost. Jakmile člověk dává moc instrukcí, nefunguje to. Stále přicházím na to, jak na něj. Ale před pár dny mi řekl, že jsem the best. Tak snad si na to vzpomene, až po mě bude příště házet hot wheels. Nebo vlastně předtím, než je po mě hodí.

Máma Rachel je strašný bordelář. Neustále chodí všude pozdě. Ohledně dětí mi dala na začátku jen 3 instrukce: Nejezdi s nimi na dálnici. Eloise je vybíravá ohledně jídla, ale z toho si nic nedělej. Emmett si dává odpoledního šlofíka kolem poledne. Nicméně jako hostmum je skvělá. A pivo mám k dispozici v ledničce 24/7!

Hostdad je armádní pilot a aktuálně je v New York State a doma tedy moc nebývá. Jejich názor na výchovu je diametrálně odlišný. Zatímco Rachel s dětmi diskutuje a nechává je vybírat, Todd vše nařizuje. Armáda no. Děti se ho trošku bojí, ale zároveň ho milují. Zastrašování, udělej co říkám, nebo zavolám tátu vždy funguje. A je jedno jestli mluvíme přes Facetime nebo je reálně v místnosti.

Někdy si myslím, že je na ně zbytečně tvrdý. Jindy za něj děkuju, protože hodně pomůže.

A kde vlastně bydlím?
Bydlíme v Nashvillu. Takové small big city. Říkám tomu americké Brno. Dostanete se z místa na místo i pěšky. Public transport jakž takž funguje. Hudba hraje všude kolem nehledě na to, jestli je sobota večer nebo středa ráno.

Dva měsíce tu a už se učím americké kultuře. Všichni tu žijí v přetvářce. To co říkají, neberte moc vážně. Všichni na vás budou milí, když s vámi mluví. Jen, co se otočí, zapomenou, že s vámi vůbec mluvili.

Už mi ukradli kabelku. Takže teď řídím bez řidičáku, nemám kreditku a přišla jsem asi o 30 dolarů. Hlavně, že jim to za to stálo. Je mi těch lidí, co to dělají líto. Jednoduše to bylo takové welcome to US! Hostmum mi věnovala její starou peněženku, koupila jízdenku z Chicaga, kam jsem jela na víkend a pravidelně mi objednává Uber, když se potřebuji někam dostat. Říkala jsem, že je skvělá. Hold bez kreditky je ten život docela složitej v dnešní době.

Jsou dny, kdy se proklínám za to, že jsem se přihlásila do tohoto programu. Jindy jsou dny, kdy jsem ráda, že jsem tu. 2 měsíce za mnou. 10 přede mnou!

One Reply to “Život jako aupair aneb první 2 měsíce v Nashvillu”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Instagram